Instalace Django

Poznámka: Pokud ses již propracovala přes kroky instalace - můžeš jít rovnou na další kapitolu!

Část této kapitoly je založena na tutorialu Geek Girls Carrots (https://github.com/ggcarrots/django-carrots).

Další část této kapitoly je založena na django-marcador tutorial licencováno pod Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0, mezinárodní licenci. Ochranou známku pro Django-marcador drží Markus Zapke-Gründemann et al.

Virtuální prostředí

Než začneme instalovat Django, nainstalujeme si velmi užitečný nástroj, který pomůže udržet pořádek ve vývojovém prostředí na tvém počítači. Je možné tento krok přeskočit, ale je doporučován. Začít s nejlepším možným nastavením ti ušetří spoustu starostí v budoucnosti!

Takže pojďme vytvořit virtuální prostředí (tzv. virtualenv). Virtualenv bude izolovat nastavení Python/Django na základě projektu. To znamená, že změny provedené v jedné webové stránce neovlivní ostatní, které vyvíjíš. Elegantní, že?

Vše, co musíš udělat je jít do adresáře, ve kterém chceš vytvořit virtualenv; Například tvůj domovský adresář. V systému Windows by to mohlo vypadat takto C:\Users\Name (kde Name je jméno tvého uživatelského účtu).

Pro tento kurz budeme používat nový adresář djangogirls vytvořený v domovském adresáři:

mkdir djangogirls
cd djangogirls

Vytvoříme virtualenv, s názvem myvenv. Obecný příkaz bude vypadat takto:

python3 -m venv myvenv

Windows

Chceš-li vytvořit nový virtualenv, je potřeba otevřít konzoli (mluvili jsme o tom v dřívější kapitole - vzpomínáš?) a spusť C:\Python34\python -m venv myvenv. Celý příkaz bude vypadat takto:

C:\Users\Name\djangogirls > C:\Python34\python -m venv myvenv

kde C:\Python34\python je adresář, kam jsme dříve nainstalovali Python a myvenv je název virtualenv. Můžeš použít i jiné jméno, ale používej malá písmena a nepoužívej mezery, diakritiku nebo speciální znaky. Je také dobrý nápad, abys zvolila krátké jméno - budeš ho používat častokrát!

Linux a macOS

Vytvoření virtualenv na Linux a macOS je stejně jednoduché - spusťpython3 -m venv myvenv. Celý příkaz bude vypadat takto:

~/djangogirls$ python3 -m venv myvenv

myvenv je název virtualenv. Můžeš použít i jiné jméno, ale drž se těchto pravidel - používej v názvech malá písmena a bez mezer. Je dobrý nápad zvolit krátké jméno - budeš ho používat častokrát!

POZNÁMKA: Vytvoření virtuálního prostředí na Ubuntu 14.04, v současné době vyhazuje následující chybu:
Error: Command '['/home/eddie/Slask/tmp/venv/bin/python3', '-Im', 'ensurepip', '--upgrade', '--default-pip']' returned non-zero exit status 1
Chceš-li se tomuto vyhnout, použij tento příkaz virtualenv.
~/djangogirls$ sudo apt install python-virtualenv
~/djangogirls$ virtualenv --python=python3.4 myvenv

Práce s virtualenv

Výše uvedený příkaz vytvoří adresář s názvem myvenv (či jiným jménem, které jsi zvolila), který obsahuje tvé virtuální prostředí (v podstatě svazek adresářů a souborů).

Windows

Spusť virtuální prostředí:

C:\Users\Name\djangogirls> myvenv\Scripts\activate

Linux a macOS

Spusť virtuální prostředí:

~/djangogirls$ source myvenv/bin/activate

Nezapomeň nahradit myvenv tvým zvoleným jménem virtualenv!

Poznámka: někdy příkaz source nemusí být k dispozici. V těchto případech, zkus raději:
~/djangogirls$ . myvenv/bin/activate

Že je virtualenv spuštěné, poznáš pokud vidíš výzvu konzole vypadající takto:

(myvenv) C:\Users\Name\djangogirls>

nebo:

(myvenv) ~/djangogirls$

Upozornění předpona (myvenv) se zobrazí!

Pracuješ-li ve virtuálním prostředí, python bude automaticky odkazovat na správnou verzi, takže můžeš použít python místo python3.

OK máme všechny důležité závislosti na místě a konečně můžeme nainstalovat Django!